Snad pro žádnou zemi nebylo uhlí tak důležité jako pro Velkou Británii. Energie z něj urychlila průmyslovou revoluci tím, že uvolnila lidské ruce pro jinou práci než pohánění strojů a učinila výrobu nezávislou na místě (venkov či město) a čase (léto anebo zima).

Před sto lety byl ve Spojeném království zhruba milion horníků, ještě v roce 1960 půl milionu. Jejich stávka kvůli nízkým mzdám na počátku roku 1972 zcela paralyzovala zemi. Ještě v roce 1990 pocházelo z uhlí 70 procent elektřiny a v roce 2012 to bylo přes 40 procent, tedy zhruba na úrovni České republiky. A dnes? Spojené království už téměř 5 měsíců své uhelné elektrárny vůbec nespustilo. Něco takového v historii nemá obdoby.

Odstavování uhelných elektráren je součástí dlouhodobého trendu způsobeného růstem cen emisních povolenek a nově bylo urychleno sníženou poptávku při pandemii koronaviru. Už v dubnu v zemi uzavřeli dvě elektrárny Fiddler’s Ferry a Aberthaw o celkovém instalovaném výkonu 3 070 MW. S jejich uzavřením zbývají na území Spojeného království v provozu pouze čtyři uhelné elektrárny. Z toho jedna již oznámila konec výroby elektřiny za dva roky a poslední z nich má opustit světlo světa v roce 2024 nebo 2025.

S tím přirozeně končí i éra britských uhelných dolů. V půlce srpna byla zastavena těžba v jedné z posledních britských lokalit u města Durham. Tím zbývá už jen povrchový důl Hartington, jehož uzavření vláda i za tlaku místních oceláren odkládá.

Doplňme, že některé parní elektrárny přecházejí na zemní plyn a biomasu, které mají sice nižší uhlíkovou stopu, ale z různých důvodů nemohou uhlí nahradit jako udržitelný základní zdroj energie. O to lepší zprávou je, že větrné a solární elektrárny dodaly do sítě v prvním čtvrtletí roku 2020 rekordních 47 % elektřiny.