V Bruselu bylo dnes schváleno mimořádné nařízení Rady Evropské Unie, které s okamžitou účinností povyšuje výstavbu obnovitelných zdrojů energie na “převažující veřejný zájem”. Pod vedením ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely se na něm shodli ministři členských států EU zodpovědní za energetiku.
Nařízení zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že při povolování stavby OZE je zájem na jejich rozvoji silnější než ostatní možné veřejné zájmy (např. na průchodosti nebo estetičnosti krajiny). Neprokáže-li se v konkrétním řízení, že povolení záměru bude mít výrazně negativní a neodvratitelné dopady na životní prostředí, nemá veřejný zájem pro příště výstavbě OZE bránit.
Předpis je odůvodněný nutností urychleně posílit výrobu elektrické energie v Evropě, postiženou ruskou manipulací s dodávkami zemního plynu. Zacílení na energetickou nezávislost je podle Evropské komise a Rady jedním z klíčových nástrojů pro stabilitu cen na energetických trzích.
Nejdůležitější část nařízení
Nařízení začne platit během několika dní. Vzhledem k tomu, že unijní nařízení mají v členských státech přímý účinek a právní sílu zákona, se mohou změny v povolování čistých energetických zdrojů promítnout okamžitě. Znamená to, že tím byla developerům odstraněna důležitá překážka pro plošný rozvoj OZE?
Ne nezbytně. Článek 2 totiž členským státům umožňuje omezit privilegium obnovitelných zdrojů “pouze na vybrané technologie nebo oblasti, a to v souladu s národními klimaticko- energetickými plány (tzv. NECPs)”. Na ministerstvech už se začalo debatovat o tzv. go-to zónách, které mají státy podle další chystané evropské legislativy povinně a rychle nalézt. Těmi mohou být do budoucna bývalé uhelné doly nebo průmyslové lokality, případně další části našeho území bez významných přírodních nebo kulturních hodnot.
Zatímco jiné státy už mají klíčové lokality vytipované, v Česku se o strategických místech pro rozvoj moderní zelené energetiky navzdory apelům Aliance pro energetickou soběstačnost nemluvilo. Přitom jen ukázat prstem na mapě nestačí. Vhodnost jednotlivých lokalit ovlivňují desítky faktorů, od přírodních podmínek až blízkost k technické a dopravní infrastruktuře či vzdálenost od obci nebo kulturních památek.
“Dosavadní pokusy o sestavení mapy go-to zón na Ministerstvu životního prostředí nicméně ukázaly, že se tento úkol neobejde bez soustavné a intenzivní práce, na kterou vysoce zaneprázdněné resorty v této době nemají kapacitu. K vymezení go-to zón přitom bude muset dojít formou zákona, což ani ve zrychleném projednání nebude ze dne na den,” dodává Martin Abel, analytik Aliance pro energetickou soběstačnost.
Zjednodušení povolování na využívaných plochách
Unijní ministři mysleli i na dosluhující obnovitelné zdroje. Lhůta pro rozhodnutí o povolení modernizace nebo rozšíření stávajících výroben se úřadům zkrátí na 6 měsíců. Účinnost větrných i solárních elektráren se totiž rok od roku zvyšuje a výroba energie se tak bude moct v budoucnu výrazně navýšit, aniž by provozovatelé elektráren museli hledat nové lokality. Povolování nových solárních elektráren umístěných na budovách pak nesmí překročit tři
měsíce.
Tyto instalace budou navíc osvobozeny od požadavku na posouzení vlivu na životní prostředí. U instalací do 50 kW bude lhůta zkrácena na jeden měsíc a pokud úřady nestihnou rozhodnutí v této lhůtě vydat, povolení se bude považovat za udělené. Státy budou mít možnost limit 50 kW snížit v případě, že by nový režim vedl k příliš velké administrativní zátěži nebo omezoval provoz distribuční soustavy.
Nové unijní nařízení nic nemění na tom, že investoři do obnovitelných zdrojů budou muset připravit veškerou projektovou dokumentaci, získat potřebná povolení a zajistit si připojení k síti u distributora. Bez dalších legislativních změn budou muset i nadále nechat posoudit dopady nové výrobny na životní prostředí (EIA). Do stavebního řízení zatím stále mohou vstupovat i vlastníci sousedních pozemků nebo občanská společnost.