fbpx

Národní plán obnovy je plán investic a reforem, který musí Česká republika sestavit, aby mohla čerpat zhruba 172 miliard Kč, které jí byly vyhrazeny z evropského Fondu obnovy a odolnosti (Recovery and Resilience Facility, „RRF“). RRF tvoří zcela dominantní část mimořádného rozpočtu EU (tzv. „EU Nové Generace“), který má až do roku 2026 podpořit ekonomiky členských států poškozené pandemií koronaviru. Vláda ČR představila návrh Národního plánu obnovy v listopadu loňského roku, aniž by jej řádně konzultovala s širokou a odbornou veřejností. Na zapracování jejich připomínek má málo času; finální verzi musí do Bruselu zaslat nejpozději v dubnu.

Aliance pro energetickou soběstačnost se 20. ledna zúčastnila kulatého stolu Rady vlády pro udržitelný rozvoj, kde zástupci MPO představili aktuální stav návrhu. Ti zrekapitulovali, že balíček investic a reform je rozdělen do 6 komponent:

  1. Digitální transformace,
  2. Fyzická infrastruktura a zelená tranzice,
  3. Vzdělávání a trh práce,
  4. Instituce a regulace a podpora podnikání v reakci na COVID-19,
  5. Výzkum, vývoj a inovace, a
  6. Zdraví a odolnost obyvatel.

Martin Madej, analytik AliES, se zajímal o to, na základě jakých kritérií bylo o alokaci prostředků do těchto komponent rozhodnuto, resp. jak byly na ně připadají investice a reformy vybrány. Vybíralo Ministerstvo průmyslu a obchodu podle jejich multiplikačního efektu? Seřadilo si investice a reformy podle míry jejich připravenosti (o vyplacení podpory EU se musí rozhodnout do roku 2023) nebo podle vlivu na růst zaměstnanosti? Dokument by tak mohl být srovnán s plány ostatních členských států, které Martin Madej v uplynulých týdnech studoval.

Zástupci ministerstva však nebyli schopni odpovědět na otázku, podle jakých kritérií byly investice a reformy vybírány, a nelze je dovodit ani z jiných informací, které o Národním plánu obnovy máme. Místo toho jen zrekapitulovali, které oblasti vybrány byly. Přestože je jejich výběr jistě politickým rozhodnutím, které bude záviset na politických prioritách, tyto priority se nemohou ve vyspělém státě vytvářet svévolně, ale pouze na základě jejich příspěvku k okamžitému zotavení ekonomiky, která meziročně poklesla o 5,6 %, a k řešení dlouhodobých strukturálních problémů ekonomiky a společnosti.

Bez racionálních a transparentních kritérií není zřejmé, proč chce stát třeba na zpětné uplatnění daňových ztrát 27 miliard Kč, zatímco např. snižování spotřeby energie (zcela nezbytný prostředek k dosažení klimatických cílů, s obrovským potenciálem mj. pro zaměstnanost a úsporu domácností) jen 6 miliard Kč. Aliance pro energetickou soběstačnost vládu vyzývá k odpovědnějšímu přístupu k veřejným financím a je připravena ji nabídnout svou podporu.