Podle dvou samostatných studií, studie agentury Behavio pro Svaz moderní energetiky a BIC Brno (představené tady), a o něco starší studie agentury Focus, Marketing & Social Research pro Hnutí Duha (tady), patří fotovoltaické a větrné elektrárny mezi Čechy nejvíce preferované zdroje energie. Za ideální model považuje většina dotázaných obecní elektrárny. Čím to je, že malé obecní obnovitelné zdroje na českém území přesto nerostou? Právě nad touto otázkou se sešli v úterý 8. září na pozvání Hnutí Duha poslanci, zastupitelé obcí, úředníci, zástupci občanské společnosti a byznysu v energetice. Zkoumali i to, jak se současný stav pokouší zlepšit dlouho očekávaná vládní novela zákona o podporovaných zdrojích energie, jež se nyní nachází v Poslanecké sněmovně. A k čemu došli?

Dan Jiránek, předseda Komise životního prostředí a energetiky Svazu měst a obcí, si nemyslí, že je problém v neochotě obcí. Zájem mezi obcemi je a mnohé municipality jsou připraveny s distributory, kteří spravují elektrickou síť v jejich obvodu, jednat. Jak ale potvrdil i Pavel Doucha z AK Doucha & Šikola, obcím, pokud se chtějí stát energeticky soběstačnými, nezbývá než pokusit se vyjednat nákup části distribuční soustavy, a to za velmi nevýhodných podmínek. Pokud síť zůstane v rukou distributora, pocítí to její uživatelé nadále na účtech za regulované složky ceny elektřiny, což lokální výrobny znevýhodňuje – odběr jejich elektřiny je totiž zatížen poplatky dotující jejich konkurenci.

Vlastní elektrickou síť se nakonec nepodařilo vyjednat ani jedné z energeticky nejprogresivnějších českých obci, obci Kněžice, doplnila Martina Krčová, členka rady Energetického regulačního úřadu a bývalá energetická manažerka Prahy 7. Obecní elektrárny musí čelit složité administrativě (např. autorizaci Ministerstva průmyslu a obchodu při výkonu nad 1 MW) a kvůli nízké výnosnosti nedosáhnou na komerční úvěry. 

Tomáš Jagoš, energetický expert Hnutí Duha, však soudí, že nízká výnosnost by neměla být pro obce překážkou – ostatně jsou to právě komunity občanů, které mají chuť jít do projektů, které nejsou komerčně zajímavé, zato kladou důraz na některé nepeněžní výhody, jako je šetrnost k životnímu prostředí nebo pocit energetické soběstačnosti. Obce mají navíc tendenci navazovat na úspěšná řešení nové projekty: úspory za zateplení je motivuje k ještě vyšším úsporám s pomocí obnovitelných zdrojů, a naopak, zatímco firmy k takovému postupu důvod nemají. „Teprve dostanou-li občané příležitost vytvářet energetická společenství,” řekl na diskuzním setkání Jagoš, „povede to ke společenskému přijetí obnovitelných zdrojů jako vhodné alternativy.” 

Rozvoji obecních obnovitelných zdrojů tak nebrání ani veřejné mínění, ani obce, ale jen zbytečné systémové bariéry. „Pojďme vytvořit nejlepší možné prostředí nejen pro obce, ale i družstva, sokoly, charity, diakonie apod., aby ony mohly obnovitelné zdroje plně využívat,” vyzval účastníky poslanec Marian Jurečka. Jednou z cest je podle Pavla Douchy zavést provozní podporu pro obnovitelné zdroje, tedy jeho slovy obecnou „záruku státu” za cenu každé prodané kilowatthodiny, namísto podpory toliko investiční, která závisí na podmínkách programu a posouzení konkrétním úředníkem. Zástupce Komory OZE pak upozornil, že evropské státy se silným rozvojem obecní energetiky bývají zároveň těmi, které přistoupily k uhlíkové dani. 

Na návrh zavedení provozní podpory reagoval náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla, podle kterého by stát neměl být zatížen nad částku 46 miliard korun, kterou ročně věnuje na finanční podporu obnovitelných zdrojů. Aukce k nastavení výše podpory navíc nejsou podle náměstka Neděly pro obecní výrobny vhodné, protože ty nebudou schopny v aukcích konkurovat komerčním projektům. Advokát Pavel Doucha a Martin Madej z Aliance pro energetickou soběstačnost však namítli, že částka 46 miliard nezohledňuje daně, odvody, multiplikační efekty a další položky, které se státu z podpory obnovitelných zdrojů vrátily a při jejichž zohlednění by číslo vycházelo na čistých 15 miliard korun, jak zjistila ve své analýze společnost EY. V zahraničních aukcích navíc komunitní energetika běžně soutěží a není důvod, proč by nešly podobné podmínky nastavit v Česku.

Martina Krčová, členka rady Energetického regulačního úřadu, pak připomněla, že obcím by kromě veřejné podpory pomohlo, kdyby si zřídily pozici energetického manažera, připravovaly jasné strategické dokumenty (např. cíl uhlíkové neutrality do určitého roku) a aktivně připravovaly projekty, na jejichž podporu mohou být v blízké budoucnosti vypsány dotační výzvy.